čtvrtek 11. června 2015

O sérii Abarat (Clive Barker): Proč si to přečíst?

1. díl: O co jde?
2. díl: S kým se setkáte?

To bych mohla říct úplně jednoduše: protože je to super! Ale pojďme si to trochu rozvést :) Proč si přečíst příběh dívky z Napříště, která se nějakým záhadným způsobem dostane ze svého nudného města do kouzelného světa? Ten je tvořen Denními a Nočními ostrovy, které spolu dříve válčily a svět byl plný magie, teď je však již dlouhou dobu klid. Zdá se ale, jako by se věci měly změnit...



Co miluju na Abaratu?
  • Neobvyklý svět, který je svým způsobem propojen i s naším. Abarat sice není tak rozlehlý a propracovaný jako jiné fantasy světy, ale svou originalitou to naprosto dohání. A i když se tu pomalu ale jistě schyluje k válkám o nadvládu, poznáte z něj dost a dost. Nic mě nezamrzí víc, než když se kvůli válčení a politikaření nedozvím nic moc dalšího.
  • Jestli jste takové bábovky jako jsem ve svých 14 byla já, možná se budete chvílemi bát (pořád vám říkám, ať se té tajemné Dvacátépáté vyhýbáte!). Nebo aspoň budete děsně, ale děsně napjatí.
  • Ochuzeni nebudete ani o magii. Abarataraba sice zatím pospává, ale kdo ví, co se s příchodem dívky z Napříště může stát... :) Tím spíš, když ta dívka zvládá vyčarovat ze vzduchu pomocí slov glyf (kouzelné létající vozítko) jako nejzkušenější starousedlík.

Malingo

  • Netvrdím, že je Barker mistrovský vypravěč, nebo že vás přitáhne a nepustí. To nechává spíš na svých postavách než na slovech. Vlastně by se dalo říct, že je jeho styl poměrně jednoduchý. A to je přesně to, co Abarat potřebuje. Vypravěče, který nechá svůj svět mluvit sám za sebe
  • Knihy jsou doslova plné autorových ilustrací. Chápu, že ne každému jejich styl musí vyhovovat. Pokud si k nim ale najdete cestu, stane se pro vás jejich prohlížení obrovskou součástí abaratského zážitku.


A kdybych to měla vzít kolem a kolem a na smrtelné posteli si obhájit, proč je právě Abarat moje nejoblíbenější série (protože přiznejme si to, ty body vypsané výš působí celkem chabě), řekla bych to asi takhle: je to neskutečně úchvatný příběh. Candy začíná jako puberťačka bez přátel v malém městečku a ne úplně ideální rodině. Potom se tím nejkouzelnějším možným způsobem dostane do nejkouzelnějšího možného světa a začíná tu své dobrodružství a nikdy nekončící putování. Během čtení jsem si ji neskutečně oblíbila, stejně jako Malinga a další postavy, třeba bratry Johny (velkému Johnovi jeho bratři vyrůstají z paroží na hlavě) nebo starého dobrého záporáka Carriona.


Candy je skvělá v tom, že to není klasická bezchybná hrdinka, ale je to člověk jako každý jiný. Chvílemi by ji člověk profackoval. O to snazší ale je si ji oblíbit. Přičtěte si k tomu nádherné ilustrace, úžasný svět, zajímavý příběh (i když i ten má své mouchy a nevyhnul se hloupé milostné pletce) a jednoduchý, ale příjemný styl vyprávění a vyjde vám něco, co můžu číst pořád a pořád dokola :)

Tak co, nalákala jsem vás aspoň trochu? :)

pondělí 8. června 2015

O sérii Abarat (Clive Barker): S kým se setkáte?

1. díl: O co jde?

Zapomeňte na nudné a okoukané lidi. Abaratští vypadají všelijak, jenom ne normálně. Někteří jsou krásní, jiní roztomilí, některých se budete bát. Přiznám se, že takové bratry Fugity s putujícími částmi obličeje bych potkat vážně nechtěla.



Ani Carrion, vládce Půlnoci, není žádný fešák. Kolem hlavy nosí límec naplněný tekutinou, ve které plavou jeho noční můry. A jeho babička Strakatá bába? Rázná dáma, které je radno klidit se z cesty. Mezi její koníčky patří trestání všech okolo a výroba armády sešívanců, kteří by jednoho dne měli převálcovat Denní ostrovy a nastolit věčnou Noc. Abych byla fér, musím říct, že Carrion toho uvnitř sebe nosí víc, než jen zlobu a nenávist. Poznávání jeho (místy prohnilé) duše je pro mě jednou z nejmilejších vzpomínek na čtení Abaratu. Takže se nenechte odradit zlými ilustracemi a bratry Fugity. Co by to bylo za pohádku, kdyby tam nebylo nic strašidelného :)


Carrionovi nejsou jediní, kdo usiluje o ovládnutí ostrovů, i když Rojo Pixler se svým otravným Klukem z Commexa sleduje přesně opačný cíl - vyhnat z Abaratu tmu. Kdo si myslí, že to z něj dělá hodného a ušlechtilého člověka, nemohl by se mýlit víc.

Naštěstí ne všichni Abaraťané jsou takoví. Spousta z nich zmatené Candy pomůže. Setkáte se tak s mořskými chodci (jenom kdyby pořád nezpívali) a vydavatelem Klepova almenaku, který používá olihně místo dalekohledu. S udatnou skupinkou bojovníků se vydáte na výpravu za draky. Seznámíte se se statečnou rasou koček tarrie. A konečně s Malingem, Candyiným nejlepším přítelem a průvodcem. Co na tom, že trochu zapáchá :)


A kdyby vám to bylo málo, nezapomínejte na obyčejné Abaraťany, kteří nechtějí nic jiného, než si v poklidu žít. Ať už mají místo nohou žebříky, nosí na hlavě akvárko nebo jim z pusy vylétávají hejna ptáčků. Jsou kouzelní a já je mám ráda. A vy taky budete :)


pátek 5. června 2015

O sérii Abarat (Clive Barker): O co jde?

Už děsně dlouho vám slibuju seznámení s mojí nejoblíbenější knižní sérií na planetě (a několika přilehlých). Když se mě někdo zeptá, které fiktivní místo bych ráda navštívila, nebudou to Bradavice ani Středozem, ale právě Abarat. Čím mi série učarovala, proč myslím že si v ní něco najdou dospívající i dospělí a o co vlastně jde? To se vám pokusím v příštích pár dnech co nejvíc přiblížit.



Tuhle báječnou záležitost má na svědomí Clive Barker, anglický spisovatel fantasy a horroru. Krom toho režíruje filmy, ilustruje vlastní knihy a nebojí se ani komiksu (třeba známý Hellraiser). Série by měla mít pět dílů, zatím vyšly jen tři. A hned na začátek budu fér a řeknu vám, že první dva se dají sehnat jen těžko. A že jestli budete mít tu šanci, neváhejte :)

Definovat Abarat jedním slovem asi nejde. Rozhodně je to fantasy. Tváří se jako pohádka. Ale jsou zde i horrorové prvky. Podle Databáze knih jde o čtení pro děti a mládež, ale i starší čtenáři si přijdou na své. Nebo možná právě ti. Já první díl četla někdy ve 14, ale až čtení v pokročilejším věku (to říkám jak kdybych byla jednou nohou v hrobě) mi dovolilo rozeznat a pochopit všechny pravdy, myšlenky a narážky, které Barker do příběhu vkládá.

Co je ten Abarat vlastně za svět? 

Představte si svět tvořený 25 ostrovy, kde na každém je jiná denní hodina. Od tmavé Jedné ranní se šesti Xuxuskými pyramidami přes rozkvetlou Třetí odpolední (zvanou Nyní) až po Gorgossium ležící v Půlnoci. Tady, ve třinácti věžích, sídlí zbytky prastaré rodiny Carrionů, vládců půlnoci. Kromě 24 denních hodin se v Abaratu nachází také nespočet menších ostrůvků a hlavně tajemná 25. hodina zvaná Odomova špice, obklopená neproniknutelnou mlhou. Málokdo ví, co se za ní skrývá, protože kdo se dostane na Odomovu špici, jen těžko se vrátí zpátky. A když už, rozhodně ne s jasnou myslí. Co také čekat od ostrova, kde je tma bílá a světlo černé.



Kdysi dávno spolu Denní a Noční ostrovy válčily, teď je však dlouhá léta klid, podivní abaratští obyvatelé si žijí svými životy a magie jako by byla zapomenuta. To všechno do chvíle, kdy se v Abaratu náhodou objeví Candy, dívka z Napříště (našeho nudného světa, kde hodiny plynou jedna za druhou).

Co vás čeká, když se do čtení pustíte, co je na Abaraťanech tak podivného, a proč tenhle svět tolik miluju, vám povím zase příště :)