středa 9. července 2014

Hitomi Kaneharová: Autofikce - pro milovníky netradiční literatury

Občas se grafikům nezadaří...
Ahoj všem! Konečně se dostávám k restům. Totiž ke knihám, u kterých jsem měla v konceptech rozepsané recenze, ale pořád se k nim ne a ne dostat. A dneska padla volba na Autofikci, která se umístila v top třech nejošklivějších obálkách. Ale nesuďme knihu podle obalu :)

Komu bych knihu doporučila? To je trochu oříšek... asi lidem, kteří mají pár japonských děl za sebou a úplně nejlíp těm, kdo četly autorčiny Hady a náušnice. Pak taky někomu, kdo hledá netradiční knižní zážitky a postavy.

Pro koho kniha nebude? Troufám si tvrdit, že pro většinu lidí. Rozhodně ne pro někoho, kdo nemá rád knihy "bez děje", kde se všechno točí jen kolem duše hlavní postavy. Která je chvílemi dost nesnesitelná.

Nakladatelství: Argo
Počet stran: 172
Moje hodnocení: 4/5


"Honem se koukni! To je krása!"
Autofikce je zčásti autobiografické dílo vyprávějící o mladé spisovatelce Rin. Ta přijme zakázku od svého nakladatelství na napsání autofikce - autobiografie, u které čtenář nebude vědět, kde končí skutečnost a začíná výmysl. Pro nás je to pak dvojnásob těžké, protože nevíme, co se týká Rin, co se týká samotné Kaneherové, a co z toho všeho je fikce. 

Z předchozího odstavce vyplývá, že jde o jednu z těch knih, kde se toho vlastně moc nestane. Žádná zápletka, žádné rozuzlení. Jenom cesta do rozervané duše rozervané autorky. Největší přednost určitě vidím ve způsobu, jakým je kniha stavěná. Nejde o klasickou biografii od "narodil jsem se " po "teď a tady". V Autofikci se teď a tady začíná a pokračuje se do minulosti.


Seznámíme se s Rin dvaadvacetiletou, osmnáctiletou, šestnáctiletou a patnáctiletou. Při čtení první kapitoly jsem měla pocit, že nesnesitelnější knižní postavu jsem už dlouho nepotkala. Žárlivá, majetnická, paranoidní a fixovaná na svoji kundičku. Taková je dvaadvacetiletá Rin. Proplouvá životem ani neví jak, a všechny nepříjemné myšlenky a povinnosti poctivě zalévá alkoholem. Středobodem jejího vesmíru je její manžílek, kterého si musí hlídat.

S každou další kapitolou poznáváme mladší Rin. V jiném věku, jiném prostředí, zažívající jinou milostnou aféru. Rin, která se zoufale snaží najít si záchytný bod ve svém životě. Čím víc ji člověk poznává, tím zvláštnější mu přijde, ale zároveň ji začíná tak nějak chápat. Byl to její osud a společnost ve které vyrůstala, kdo z ní vytvořil člověka, jakým je. Povrchní vztahy a povrchní přátelství, povrchní Rin. Protože když máte pocit, že jste prázdná skořápka, je povrchnost to jediné, co vám zbývá.

"Proč holky, co jsou k ničemu, vystavují na odiv prohlubeň mezi svými prsy? Protože prohlubeň je to jediné, kvůli čemu se vám nikdo nebude smát. (...) Může se mě dotknout, když někdo prohlásí, že jsem ošklivá. (...) Ale pokud jde o moji prohlubeň, může si každý říkat, co chce, protože tady mi sebevědomí nechybí." (s. 89)

Je mi jasné, že jsem knihu nevylíčila v takovém světle, aby někdo měl chuť po ní sáhnout. Pokud ale hledáte něco nového, určitě nemějte strach. Autofikce je vystavěná na jedné postavě, a ta vám možná nebude sympatická, ale o to tady ani nejde. Když se přenesete přes její paranoiu a další nepříjemné rysy, poznáte postavu se smutným osudem a není vyloučeno, že ji na konci přestanete nemít rádi. A když necháme Rin stranou, kniha samotná je psaná svěžím jazykem a kromě zajímavých myšlenkových pochodů hlavní hrdinky se dá narazit i na několik silných dialogů. Rozhodně to ale není čtení pro každého.

Co vy a "divnoliteratura" spíš než na ději vystavěná na postavách? :) Máte rádi, nemáte? A co byste třeba doporučili?

4 komentáře:

  1. Náhodou to vypadá zajímavě, mě spíš odrazuje ten věk postavy. :-) Japonská kultura není zrovna moje doména, ale když to má pár stránek, tak proč nezkusit něco nového. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zrovna ten věk mi tam přijde tak nějak... k ničemu... snad jenom aby to všechno bylo ještě bizarnější. Mám pocit, že čím mladší Rin byla, tím byla dospělejší. Její fyzický věk rozhodně neodpovídá mentálnímu :) Soudím podle toho, že jsem zrovna v jejích letech :D

      Vymazat
  2. Možná by se ti líbily i "Čáry" od Murakamiho :) (Teda ne od Harukiho, ale od Ryu Murakamiho)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na toho si už dlouhou dobu brousím zuby, i když mi zatím byl doporučován spíš Piercing. Moc děkuju za tip! :)

      Vymazat

Konstruktivní kritika se přijímá, urážky a sprosťárny se mažou. A samozřejmě díky za každý komentář :)