čtvrtek 19. června 2014

G. R. R. Martin: Píseň pro Lyu - když se umí napsat dobrá povídka

Obálku řadím mezi ty hodně vydařené.
Ahoj všem! Dneska něco málo k povídkové sbírce od mistra Martina. Po Písni ledu a ohně jsem si přečetla povídkovou sbírku Písečníci, která mě celkem zklamala. Po dalších povídkách jsem tedy sahala trochu se strachem. Zbytečně.

Knihu doporučuji: milovníkům sci-fi i těm (a možná především právě těm), kdo s ním teprve začínají. Všem, kdo mají náladu na něco smutně melancholického a krásného. A všem, kdo si chtějí zkrátit čekání na další dílo z pera mistra :)

Nedoporučuji: lidem, kteří k životu potřebují bitvy plné laserových děl, toho se tu moc nedočkáte.

PÍSEŇ PRO LYU
Žánr: sci-fi, povídky
Nakladatelství: Trifid
Počet stran: 252
Moje hodnocení: 4/5

V této sbírce od Trifidu je povídek o něco víc, než jich bylo v Písečnících od Laseru. Takže když už se tu našla nějaká slabší, mohly ji vyvážit další. Ale ono tu těch slabších moc nebylo. Pravděpodobně jsem byla i v lepším rozpoložení když jsem knihu četla a tak trochu jsem věděla, co očekávat. Že mě to ale chytne hned u první povídky, to mě vážně překvapilo.

Celkem v knize najdeme 10 krátkých příběhů. Některé jsou psané z první osoby, jiné mají nezaujatého vypravěče. Většina jich je ze sci-fi škatulky, ale najde se i jedna mírně horrorová. A většina je tak nějak zvláštně melancholická. Když jsem v Písečnících narazila na povídku Píseň pro Lyu, nesedla mi její osobnost, připadala mi protivně ufňukaná. No, myslím si to o ní pořád, podstatou mojí myšlenky je ale to, abyste si nespletli melancholii s ufňukaností. Většina povídek ve mně totiž zanechala ten pocit, kdy mám potřebu si na chvilku jen tak sednout a nechat si to projít hlavou. Potom s tou hlavou pořádně zatřást, načerpat energii a číst dál. Tak se pozná dobrá kniha!


Kdybych měla vypíchnout pro mě nejlepší a nejzajímavější povídky, určitě by to byla hned první, Mlha padá k ránu. Je kratičká a nese myšlenku, která by se dala označit jako velké klišé. I tak na mě ale zapůsobila ze všech nejvíc a já s Georgem Martinem souhlasím - některé mýty a záhady je lepší nechat tak, jak jsou a nehnat se za jejich odhalením. Kdykoliv si s radostí znova přečtu i povídku Druhý stupeň osamění, ten závěr byl fenomenální. A do třetice všeho skvělého povídka Odbočka do San Brety. Ta byla tak krásně horrorová, až jsem si vzpomněla na Kinga. Nebylo to nic, co by člověka překvapilo, ale jestli někdy platilo, že v jednoduchosti je krása, bylo to teď.

"'Odpovědi,' bručel. Pronesl to takovým tónem, že to znělo téměř sprostě. 'Odpovědi. Pořád potřebují jakési odpovědi. Ale copak nejsou otázky mnohem lepší? Proč je nemůžou nechat na pokoji?'" (s. 16; Mlha padá k ránu) 

Samozřejmě byly i povídky, které mi až tak nesedly, jako právě Píseň pro Lyu nebo třeba Blokátor. Věřím ale tomu, že i ony si najdou své čtenáře. Jsem ráda, že jsem se nenechala odradit prvním nevydařeným setkáním s Martinovými povídkami a už se těším, až se dostanu i k další sbírce, kterou doma mám.

Četli jste Martinovy povídky? Jak se vám zamlouvaly?

10 komentářů:

  1. Už se těším, až si to někdy přečtu. Když je to lepší než Písečníci, tak se mám opravdu na co těšit. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to je možná jenom můj názor... ale plusem je určitě už jenom to, že je tu víc povídek, takže je z čeho vybírat :)

      Vymazat
  2. Tak to budu muset přečíst :) Martina já můžu :) Díky za tip! :)

    Králík v krabici

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přečti! Na mě tu čekají ještě Zpěvy hvězd a stínů, těším se převelice.

      Vymazat
  3. Tuhle si taky moc dlouho toužím přečíst. Musím si ji pořídit dřív, než bude pozdě. Velmi hezká recenze a fotky... :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Určitě to za to stojí. A děkuju moc, jsi hodná :)

      Vymazat
  4. Miluju povídky, jsem hrozně natěšená si je přečíst!

    OdpovědětVymazat
  5. Od Martina čítam len ságu Pieseň ľadu a ohňa, ale už som si hovorila, že by som mohla skúsiť aj iné jeho knihy. Poviedky Píseň pro Lyu vyzerajú fajn, tak to asi skúsim s nimi :)

    OdpovědětVymazat
  6. Tyhle prázdniny se chystám na sérii Hra o trůny, ale o tom, že autor píše i povídky, jsem vůbec nevěděla. Vypadá to moc zajímavě a Tvá recenze mě ke čtení nalákala, ale nejdříve asi přeci jen zkusím tu klasickou románovou ságu. Obvykle mi totiž delší texty oproti povídkám sednou daleko víc :)

    OdpovědětVymazat
  7. Jana: tak to radím natěšenost co nejrychleji proměnit v činy :)
    Orvokki: doufám, že nezklamou :)
    Myanmar: ráda jsem posloužila :) Většinou taky dávám přednost nepovídkovým knihám před povídkovými, v poslední době se mi tu ale nějak nashromáždily a začínám si je docela oblibovat. A skoro ti závidím, že tě čeká Píseň ledu a ohně, ty bych si někdy ráda znova přečetla "poprvé", kdyby to bylo možný :)

    OdpovědětVymazat

Konstruktivní kritika se přijímá, urážky a sprosťárny se mažou. A samozřejmě díky za každý komentář :)