čtvrtek 26. června 2014

Clive Barker: Galilea - tajemství, které nepřichází

Občas se dlouze zadívám na tu obálku a
nechám se fascinovat tím, jak hnusná je.
Ahoj všem! Kdo sem nějakou tu chvilku chodí, asi ví o mojí lásce k sérii Abarat (v srpnu ji chci přečíst znova a konečně vás s ní seznámit). Teď se seznamuju i s dalšími díly Cliva Barkera. A říkám to nerada, ale hned poprvé se mi pokusilo šlápnout tak trochu vedle. Ale to si vysvětlíme trochu níž, ono nic není tak špatné, jak to vypadá :)

Knihu doporučuju: milovníkům rodinných historií, hlavně pokud jde o rodiny trochu netradičního rázu. A taky všem, kdo si chtějí užít příjemného vypravěčského stylu a staré dobré romance (zase ale nečekejte romantickou slátaninu).

A nedoporučuju ji těm, kdo: těžce nesou, když je jim slíbováno něco brutálního a temného, a ono to zas tak brutální a temné není.

Žánr: fantasy, thriller
Nakladatelství: Classic
Počet stran: 720
Moje hodnocení: 3/5

"Na naléhání mé matky Cesarie Barbarossové má dům, v němž právě teď sedím, průčelí otočené směrem k jihovýchodu."
Eddie Maddox Barbarossa je členem vskutku nevšední rodiny. A i když to jeho rodina zpočátku vůbec neschvaluje, rozhodne se Maddox sepsat rodinnou historii. To vyžaduje otevřít truhlu dávno zapomenutých vzpomínek a temných tajemství. Ani znepřátelená rodina Gearových nemá čistý štít. A jak Maddox v psaní pokračuje dál, vyplouvají na povrch nejen staré sváry, ale na scéně se objevují i dávno ztracení členové rodin. Jak to dopadne, až se léta potlačovaná nenávist naplno projeví? A jakou roli v tom všem hraje tajemný Galilea?

Při sepisování dojmů z této knihy mám stejný problém jako Maddox, když se snažil začít se sepisováním historie - prostě nevím, odkud začít. Což byl asi důvod, proč prvních 80 stran knihy tvoří v podstatě úvod - vysvětlování proč a jak, frustrace z neschopnosti začít a vůbec všelijaké úvahy. Je to jako ta nejdelší anotace, kterou kdy kdo napsal. Komu Maddoxovy myšlenkové pochody nepřirostou k srdci, ten si začátek knihy moc neužije.

Rodokmen přiložen, kdyby se snad někdo neorientoval :)

Po překonání začátku se ale vyprávění začíná příjemně rozjíždět. Dozvíme se něco o zrození Galilei (který ale i nadále zůstává poněkud obestřen tajemstvím), o rodině Barbarossů i o znepřátelené rodině Gearů. Na scéně se objeví Rachel Pallenbergová z Gearovic klanu. A v tu chvíli si čtenář začne říkat, o kom kniha vlastně je - o ní nebo o Galileovi? Postupem času se všechno vysvětlí, jednotlivé dějové linie se dají dohromady a všechno to do sebe zapadne jako ozubená kola. Kromě historie znepřátelených rodinných klanů se ve vyprávění objevuje i přítomnost, která se začíná pěkně zvrhávat. Zahrávat si se starými tajemstvími a otevírat staré křivdy se zkrátka nevyplácí. 

"Galilea, zbožňované dítě, milenec neuvěřitelného množství žen (a hodně mužů), mořeplavec, kovboj, přístavní dělník, biliárový hráč a pasák. Zbabělec, podvodník i neviňátko. Galilea." (s. 82)

Protože knihu sepisuje Eddie Maddox, je kniha protkána jeho postřehy, myšlenkovými pochody (potud je to dobré), ale bohužel i spoustou myšlenek na téma "život je krátký, carpe diem". Chvílemi jsem taky měla pocit, že na sebe snaží strhnout pozornost a usiluje o uznání čtenáře, kterého sem tam vtahuje do děje různými otázkami. Naštěstí je jeho vypravěčský styl velmi příjemný a já mu tak občasné podlézání ráda odpustím.

Proč že jsem knize dala tak nízké hodnocení, když se až doteď povětšinou chválilo? Inu, nejenom anotace, ale vypravěč sám nás celou dobu připravují na nějaké děsivé a temné tajemství. A když si někdo několik set stran takhle připravuje půdu, čtenář čeká bombu nejmíň atomovou. Až jsem si najednou na konci knihy uvědomila, že nejenom že nepřišla žádná atomovka, ale že to nevydalo ani na navlhlou petardu. Být v knize víc Galilei (protože když už se objeví, nelze si ho neoblíbit), víc rodinné historie a míň příslibů nejhustějšího tajemství na světě, dám knize klidně čtyři nebo i pět. Za ten podraz ale nemůžu. Ona tam trocha toho čarování a zabíjení je, ale... ale... no... 

A ještě něco - může mi někdo vysvětlit, proč v mém vydání chybělo asi deset stránek a místo nich se opakovaly strany předchozí? Not cool.

V matematice jsem sice nikdy neexcelovala, ale něco mi říká, že takhle za sebou ta čísla nejdou :)

Znáte Cliva Barkera? A jak reagujete na to, když vás zklame váš oblíbený spisovatel?

Žádné komentáře:

Okomentovat

Konstruktivní kritika se přijímá, urážky a sprosťárny se mažou. A samozřejmě díky za každý komentář :)