sobota 15. března 2014

G. R. R. Martin: Písečníci

Ahoj všem! Jak jinak si zkrátit čekání na další díl Písně ledu a ohně, než další tvorbou pana Martina? Ještě když jde o sbírku povídek ověnčených cenami a s výborným hodnocením čtenářů. To by neocenil snad jenom barbar. Inu, Barbar jméno mé, těší mě.

Knihu doporučuju: milovníkům sci-fi a vesmírných tvorů a netvorů. Těm, kdo rádi hluboké myšlenky a poselství v příbězích. Lidem, kteří ocení dobře napsanou povídku.

A nedoporučuju ji: těm, kdo mají radši delší a rozvinutější příběhy, nemají načteno dost scifáren a co já vím kde se stala chyba...

Žánr: sci-fi
Nakladatelství: Laser
Počet stran: 144
Moje hodnocení: 3/5

V této sbírce se nachází stejnojmenná povídka Písečnici, Píseň pro Lyu a Skleněná květina. Kromě žánru spolu nemají mnoho společného - snad jen vznášedla, cestování z planety na planetu a super technologie obecně. V každé z nich také lze nalézt nějakou myšlenku, nebo chcete-li poselství. Jedna je o inteligentních tvorečcích a jejich méně inteligentních pánech, akční a lehce horrorová. Druhá je plná rozjímání, nostalgická a smutná. Třetí je lehce zmatená, ale nese pořádnou porci podnětů k zamyšlení. Jak si stojí každá zvlášť a jak fungují jako celek v jedné knížečce?


Kdybych to měla vzít čistě objektivně, neměla bych sbírce v podstatě co vytknout. Příběhy jsou rozmanité, G. R. R. Martin je bezpochyby dobrý spisovatel schopný vtáhnout čtenáře do děje, a vesmír v jeho podání také působí zajímavě. Ich-formu i er-formu ovládá mistrně, dialogy jsou promyšlené a mají smysl (žádné prázdné mlácení slámy). I ty písečníky a Gríšku si člověk celkem dokáže představit... Ale já se do toho prostě ne a ne dostat. 

Písečníci jsou první povídka, pro mě asi i nejčtivější. Hlavní postavou je Simon Kress, sadistické hovado bažící po neobvyklých tvorech (a že jich vesmír nabízí). Když narazil na písečníky, malé tvorečky schopné taktizovat a vést proti sobě války, byl na vrcholu blaha. Ovšem jen do chvíle, než se všechno zvrtne. Písečníci mi přijdou jako krajně zajímavá stvoření, ráda bych se o jejich životě dozvěděla víc. Bohužel po zvolna plynoucím začátku se všechno začalo dít hrozně rychle a čím blíž konci jsem byla, tím rychleji se všechno semlelo. A konec úplně nejrychleji. Asi to mělo příběhu dodávat na akčnosti, na mě to ale působilo zbytečně uspěchaně.

"Chci něco exotického. Skutečně neobvyklého. A ne milého. V současné době mám plzáče. Byl dovezen z Cotho za nemalé peníze. Čas od času ho krmím přebytečnými koťaty. To je vše, co si myslím o milých zvířatech." (s. 7)

Píseň pro Lyu je o telepatech, kteří mají za úkol zjistit, proč se Škíni přidávají k církvi Spojených, kde budou muset zemřít při tzv. Konečném spojení. Tuhle povídku jsem docenila až s odstupem času, když jsem se nad ní víc zamyslela. Hlavně nad Lyou. Jejím problémem je totiž to, že může působit ufňukaně a nesympaticky. Je pak jenom na vás, jestli vám ten názor zůstane, nebo ho přehodnotíte (nebo ho ani nikdy mít nebudete :)).


"Cítil jsem štěstí, které se přes nás převalovalo ve velkých a vznešených vlnách, moje potěšení i její navzájem se prostupující a neslo nás na jejich hřebenech ke vzdálenému břehu. Když nás ta poslední vlna vyhodila na souš, na sekundu, na krátkou prchavou vteřinu jsme se spojili a já nedokázal říci, která část orgasmu byla moje a která její." (s. 87)

Skleněná květina je pak povídka, ve které jsem se nějakou dobu nemohla vyznat. Přišla mi nepřehledná a vůbec jsem nechápala, co jsou ty hry o duše a jaký je jejich smysl. Když mi to konečně docvaklo, byla jsem jednoduše fascinovaná. Dialogy mezi Moudrou a Kleronomasem (Kleronomem? :)) na mě doopravdy zapůsobily a nemohla jsem se od nich odtrhnout. Myšlenka, že každý nachází krásu a smysl v něčem jiném, sice není nijak nová ani převratná, tahle povídka ji ale povznáší na úplně novou úroveň. Velká škoda toho začátku, pro mě je to druhá nejlepší povídka ze sbírky a přijde mi zbytečně nedoceněná.

"Ve hře o duši, dokonce víc než v životě, znamenají obraz a metafora všechno." (s. 135)

Jak se povídky líbily vám? Jste z nich nadšení jako většina, nebo se přidáte k mému barbarskému kmeni? :)

4 komentáře:

  1. Ja som ešte nečítala, ale určite sa na Písečníky vrhnem, podľa všetkého som presne cieľová skupina :-D Len dúfam, že sa niekde medzi knihou a mozgom nestane chyba :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Podle recenzí a komentářů co jsem četla, mám pocit, že jsem jediná, u koho se podobná chyba stala :D Takže se asi můžeš těšit na příjemný čtení :)

      Vymazat
  2. Ze Skleněné květiny jsem byla taky hrozně zmatená, Četla jsem to 2x a stejně jsem nepochopila, o co tam šlo. Povídky Písečníci a Píseň pro Lyu byly super :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bylo to hodně abstraktní, ale asi proto mě to bavilo možná i nejvíc ze všech :) Taky bych si to přečíst znova, všechny tři povídky. Třeba je pak taky docením :)

      Vymazat

Konstruktivní kritika se přijímá, urážky a sprosťárny se mažou. A samozřejmě díky za každý komentář :)