úterý 11. února 2014

William Styron: Sophiina volba

Ahoj všem! Stěhování, zkouškové, problémy s internetem a protivná angína už jsou za mnou, tak držte palce, ať se nic z posledních dvou nevrátí, jinak se zase mých výlevů dlouho nedočkáte (ale no tak, aspoň předstírejte že by vás to mrzelo :)). Dneškem do kolonky Žánr přibyde i "klasika" a já doufám, že se bude úspěšně plnit.

Tuhle knihu doporučuju těm, kdo:
  • na střední neměli rádi literaturu, protože půlka byla lži (povíme si) a půlka spoilery
  • mají rádi silné, výjimečné postavy
  • se zajímají o problematiku koncentračních táborů, životy mladých spisovatelů a konec konců i o starý dobrý sex (přesně tak, o tohle všechno)
A nedoporučuju ji:
  • lidem, kteří očekávají, že to bude jen a jen psychologické drama o Sophiině volbě
  • těm, koho moc nebaví výlevy naivních nezkušených mladíků

Žánr: drama, klasika
Nakladatelství: Knižní klub
Počet stran: 720
Moje hodnocení: 4/5

"V těch dobách bylo téměř nemožné najít na Manhattanu laciný byt, takže jsem se musel nastěhovat do Brooklynu."
Tak začíná své vyprávění Stingo, mladík, jehož snem je stát se úspěšným spisovatelem. Ze zatuhlého, mravy ctíciho Jihu se přestěhuje do Brooklynu a potkává zde dvojici, kerá mu navždy změní život a pomůže dospět - Nathana a Sophii. Jejich milostný příběh tvoří další dějovou linii. Poslední linkou je pak Sophiino vyprávění o koncentračním táboru v Osvětimi a o tom, jak moc člověk dokáže vydržet, i když si často sáhne až na úplné dno a ještě hlouběji.

Jak jsem psala v úvodu, literatura na střední nejenom, že mi zkazila chuť číst spoustu děl (k čemu taky, když mi ho pančelka celé odvyprávěla), ale dokonce mi o některých vytvořila zkreslenou představu. Jedním z nich je právě Sophiina volba. Vždycky jsem měla za to, že jde o drama z prostředí koncentračního tábora, kde buzerace a příkoří budou gradovat až k oné slavné volbě. Proto jsem byla překvapená, když jsem knihu otevřela a po několika desítkách stran zjistila, že pořád čtu o jakémsi Stingovi. Čtu vůbec tu správnou knihu?! Ale četla jsem dál, až se nakonec objevila i Sophie. Pořád jsem ale byla rozčarovaná z toho, že se příběh odehrává v Brooklynu a ne v Osvětimi. Stingo jako vypravěč mě mátl o to víc (chápejte, když už bych čekala ich-formu, tak ze Sophiiných úst).

Asi vám došlo, že i přes počáteční zmatky jsem knihu dočetla, a že se mi i přes nenaplněná očekávání tuze zamlouvala. Většinu prostoru si zabírá Stingo se svým povídáním o tom, jak se snaží stát spisovatelem... a jak se snaží přestat být panicem. Údajně jde o autobiografickou postavu, bohužel ani přesto mi k srdci nepřirostl. Opakem je pak Nathan, tak propracovanou a silnou postavu v knihách nepotkávám často. Během čtení mě nepřestával fascinovat a zanechal ve mně silný dojem na dlouhou dobu. Sophie mi pak přijde ze všech postav nejméně výrazná a často jsem měla problém se v ní vyznat. To ale asi i ona sama v sobě. Její a Nathanův vztah je tak zvláštní a proměnlivý... plný lásky a nenávisti, obviňování a nedůvěry a hlavně vzájemné závislosti. Vedle takového vztahu je pak Sophiino vyprávění o Osvětimi spíš okrajová záležitost, která vám pomůže aspoň trochu pochopit její osobnost.

"Ta jejich neschopnost pochopit  a hluboce si uvědomit, oč šlo, v nějaké reálné rovině, to byl taky jeden z důvodů, proč o tom všem s lidmi hovořila tak zřídka." (s. 202)

I když podle mě Sophie v knize nedostává tolik prostoru kolik by zasloužila, moc jsem si oblíbila její mluvu. Je to bývalá Polka, plynně hovoří německy. Angličtinu už si sice stihla osvojit, ale pořád to není stoprocentní a čas od času se jí do řeči nějaké to zkomolené slovíčko vloudí. Chvilkami pobaví i její slovosled. Na Stingovi je zase poznat, že je umělec, libuje si v popisech a přirovnáních, často se zamýšlí. No a Nathan... Nathan je prostě Nathan :)

Nakonec ještě jedna věc, která mě překvapila, a tou je poměrně velké množství sexu v knize. Ne že by tam byl nějak explicitně popsaný, ale mluví se o něm. Co taky čekat, když se Stingo tak urputně snaží nebýt panicem. A když bydlí v Růžovém paláci s tak dynamickou dvojicí, jako je Sophie a Nathan.

Kdybych to měla stručně shrnout, jde o román s několika dějovými linkami, z nichž ta, kterou vyzdvihovali učitelé na střední, má nejmenší prostor. I tak jde ale o knihu, která ve vás chvíli zůstane a donutí vás přemýšlet, k čemu člověka dokáže dohnat zoufalství a strach o nejbližší. Je ale i o lásce.

FILMOVÁ ADAPTACE



Sophiina volba, 1982 (USA/Velká Británie)
Moje oblíbená Meryl Streep, co víc říct... Ona je úžasná. Celý film odehrála s evropským akcentem a do toho si střihla části polsky a německy. Myslím, že se pro roli Sophie dokonale hodila. Nathan byl také zahraný skvěle, takže pro mě tahle dvojice fungovala na plátně stejně dobře, jako v knize. A kdo to zase táhnul dolů? Starý dobrý Stingo, ve filmu snad ještě naivnější a nezkušenější než v předloze. Celý film je úžasný, ale scéna s volbou je jasným vrcholem. Moje hodnocení: 4/5.


2 komentáře:

  1. Ona vyšla znovu? To se po ní musím poohlédnout, na škole jsem ji četla a rozhodně stála za ten čas :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moje vydání je z 2005, ale v roce 2011 vyšla i u Ikara a teď úplně lituju, že nemám vydání od nich, líbí se mi víc než tohle. Ale hlavní je, že ji vůbec mám, jak říkáš, stojí za to :)

      Vymazat

Konstruktivní kritika se přijímá, urážky a sprosťárny se mažou. A samozřejmě díky za každý komentář :)