čtvrtek 5. prosince 2013

Ian Rankin: Uzly a kříže / Hra na schovávanou / Zuby nehty

Žánr: detektivní

Nakladatelství: BB art
Počet stran: 568
Proč jsem po knize sáhla: měla jsem chuť zkusit něco nového, a anotace vypadala dobře
Moje hodnocení: 4/5

Inspektor Rebus nás provede Edinburghem tak, jak ho běžní obyvatelé neznají. Žádné turistické atrakce a monumenty, ale tajemná zákoutí, feťácká doupata a putyky. Tento omnibus obsahuje tři detektivní povídky, každou jinou, ale všechny plné napětí, nedostatku času a brilantního úsudku (nebo intuice?) inspektora Rebuse. V poslední povídce nás čeká i výlet do Londýna, který, jak zjistíme, není o nic méně zkažený, než skotský Edinburgh. Hodiny tikají a lidé po rouškou tmy neustále umírají. Jak se s tím John Rebus popere?
Přiznám se, že detektivní příběhy nepatří mezi žánry, po kterých obvykle sahám. Ale můžu vám říct, že jestli ještě někdy narazím na Rankina v Levných knihách za dobrou cenu, nebudu se zdráhat po něm sáhnout. A to platí i pro další detektivky. Že by tenhle omnibus odstartoval novou éru mého čtenářského života? :) V knize jsou tři krimi příběhy. Nijak na sebe nenavazují, i když narážka na událost z předchozí povídky se sem tam objeví. Dobrá by ale byla i každá samostatně.

Uzly a kříže pro mě byly nejlepším příběhem ze všech tří. Aneb napište příběh kde figuruje hypńoza a přízraky z minulosti a máte mě jistou. Fascinující na téhle povídce je hlavně to, jak každou chvíli podezříváte někoho jiného a říkáte si, jak je ten spisovatel hloupý, že dává tak zřejmé stopy. Na konci si pak uvědomíte, že vůbec hloupý není, ale naopak moc dobře ví, co dělá. Nebyla tam snad jediná postava, u které bych si neřekla: „Aha, tak ty za to můžeš!“

„Tu nejbolestnější epizodu svého života jsem nastrkal do šuplíků na půdě ve své hlavě, všechno bezpečně pozamykal a učil jsem se zapomínat.“ (s. 129)

Hra na schovávanou byla z hlediska prostředí a zápletky snad mnohem zajímavější. Mezi klíčovými slovy, která jsem si psala do poznámek během čtení, patří třeba Drogy, Okultismus, Psychologie. Bavila mě i forma, jakou byl příběh psán, každá kapitola pro jeden den v týdnu, což ve čtenáři mnohem víc umocní dojem, že je potřeba pohnout, protože času je málo. I přes to všechno mě ale Hra na Schovávanou nebavila tolik, jako Uzly a kříže, hlavně kvůli tomu konci. Byl dobrý, ale nebylo to zkrátka ono.

„Jak hluboko může člověk klesnout, aby se dostal k fetu? Odpověď zní: až na dno. A pak ještě hlouběji.“ (s. 213)

Zuby nehty. Poslední a pro mě nejslabší, ale rozhodně ne špatná! Část děje se odehrává v Londýně, kde řádí masový vrah přezdívaný Vlkodlak. Ne nadarmo, jeho oběti totiž mají po těle kousance, a určitě ne lidské! Setkáváme se zde opět i s Rebusovou ženou a dcerou, které si střihly roli také v první povídce. I když jsou pro příběh důležité, já je nemám moc ráda, ale chápu, bez nich by to nešlo. Také tady budete podezřívat hromadu lidí, jen ne toho pravého. A jako vždy, Rebusův důvtip a intuice případ rozlousknou, i když ho to skoro bude stát místo. Mimochodem, finále s uneseným soudcem doopravdy stojí za to.

„Jenom hra. Kousnutí z legrace. Do břicha. Kousl ho. Ne moc, jen lehounce, ale i tak to bolelo.“ (s. 496)

Závěrem: knihu můžu doporučit jak milovníkům krimi příběhů, tak i začátečníkům v této oblasti, aspoň u mě to fungovalo. Čte se příjemně, přímá řeč podtrhuje akci a udržuje vás v napětí, milostné pletky jsou příjemnou vsuvkou a při všech těch záblescích intuice se nedá nevzpomenout si na Colomba, který případy taky řeší tak nějak mimochodem :)


Žádné komentáře:

Okomentovat

Konstruktivní kritika se přijímá, urážky a sprosťárny se mažou. A samozřejmě díky za každý komentář :)